Kouření dětí a kognitivní disonance

Co je to kognitivní disonance? Nejlépe se to dá vysvětlit na příkladech. Dejme tomu, že kouříte a máte děti, o nichž jste se právě dozvěděli, že také začali kouřit. První myšlenka je "děti kouří". Současně je vaší mysli přítomna druhá myšlenka: "děti by neměli kouřit".

Kognitivní disonance a kouření cigaret u dětí a adolescentů

Máme tu dvě neslučitelné myšlenky: Co můžete udělat?

1) Přestat kouřit (to je dosti náročné),

2) říci dětem, aby nekouřili (ale tím byste podkopali svou autoritu, protože děti pochopitelně ví, že kouříte) a

3) myšlenku, že "děti kouří" vytlačit z vědomí a přesvědčit sebe samé, že "děti vlastně nekouří". Resp. raději jim nebudete prohledávat kapsy, raději se jich na to nebudete ptát atd. Budete se vyhýbat jakékoli případné kognitivní disonanci ignorováním faktů. Raději si dáte klapky na oči.
Příklad: Znám jednoho tatínka, který se se svým synkem při kouření na balkóně střídá v pravidelných intervalech tak, aby se tam nikdy nesetkali. Oba to o sobě vědí, ale jakékoli setkání na balkóně by v tatínkovi vyvolalo neřešitelnou disonanci.

koureni-deti-kognitivni-disonance-obrazek Má-li se kuřák srovnat s poznatky o škodlivosti kouření, jeho kognitivní disonance stoupá. Aby si dotčený sám před sebou udržel navyklou míru osobnostní integrity, aby se tedy zbavil nepříjemné kognitivní disonance, bude nejspíše tyto poznatky zlehčovat či se bude snažit přesvědčit sám sebe, že vlastně skoro nekouří.

Podobný, ale závažnější příklad bychom mohli uvést v případě, že otec sexuálně zneužívá svou dceru a matka "nic netuší". Kdyby si totiž takovou myšlenku měla připustit - a připustit si navíc i svůj subjektivní pocit viny související s tím, že již mnoho let nefunguje jejich partnerský sexuální život, kognitivní disonance takto způsobená by pro ni byla neúnosná (takové obsahy vědomí prostě nemůže přijmout, protože by to vedlo k rozpadu vztahu a rodiny). Proto bude veškeré drobné náznaky ignorovat a přehlížet a "jakoby o ničem neví". Může si dokonce v případě, že se vše provalí, vytvořit své vlastní konsonantní zdůvodnění situace: dcera si za to může sama tím, jak se obléká, matka jí cosi začne vyčítat, začne na ni žárlit apod. (Mluvíme o modelové situaci, kde dcera z nějakého důvodu zastupuje matčinu roli).