Vdechuje se kouř ze spalovaného uhlíku navíc k tabákovému kouři, musí se pořádně tahat, aby tabák hořel. To znamená, že objem potažení je asi dvojnásobný v porovnání s cigaretou. Navíc spalování probíhá za nízké teploty, a kouř je tedy hodně koncentrovaný.

Další iluze je, že se ve vodě pročistí: nepročistí, jen ochladí. A chladný kouř vdechneme mnohem snáze a hlouběji než horký. To vede k hlubšímu vdechování kouře, proto při vykouření jedné vodní dýmky tak vdechne kuřák až 100x více kouře než při vykouření jedné cigarety!

Navíc se kolováním náustků šíří infekce, jako opary, mononukleóza, tuberkulóza, žloutenka nebo virové infekce - například v Anglii bylo několik ohnisek prasečí chřipky právě u kuřáků vodních dýmek.

Tabák do vodních dýmek je často nekvalitní, dováží se z rozvojových zemí, může obsahovat ve vyšších koncentracích hnojiva, některé jinde zakázané pesticidy a také může obsahovat vyšší koncentraci nebezpečných látek - např. těžkých kovů.

Oproti cigaretám je v kouři vodní dýmky více těžkých kovů, zejména arzenu, olova, chromu, niklu a kobaltu, některé z nich jsou prokazatelně karcinogenní.

Mnoho uživatelů vodních dýmek se domnívá, že kouř neobsahuje žádný dehet, protože není uvádět na obalu směsi. Je potřeba si uvědomit, že škodliviny vznikají během hoření směsi. Složení, které je uváděno na krabičce nebo obalu směsi  uvádí pouze povinné údaje. Je-li na obalu uvedeno 0% dehtu, znamená to pouze, že do směsi nebyl žádný cíleně přidán, při hoření směsi na uhlíku, ale dehet vzniká! Díky tomu při vykouření vodní dýmky kuřák vdechne až 100x více dehtu než při kouření cigaret.
Při použití malého rychlozápalného uhlíku je u vodní dýmky evropský limit pro dehet v cigaretách překročen 32x a pro oxid uhelnatý 17x.